Recenze: Z buicku 8 Stephena Kinga

            Pennsylvánští státní policisté z města Statler přivezou na policejní stanici starý Buick Roadmaster 8, jehož majitel záhadně zmizel na čerpací stanici. Buick má příliš velký volant, pneumatiky, které nemohli ujet ani kilometr, falešný motor…a přesto s ním někdo přijel na čerpací stanici. Policisté zjistí, že auto je propojeno s jiným místem, ze kterého přichází příšery a monstra. Pravděpodobně auto může i za zmizení několika lidí a možná má na svědomí i nějakou smrt. Po letech podivné auto upoutá pozornost Neda Wilcoxe, syna zesnulého policisty Curta Wilcoxe. A stejně jako u jeho otce, prvotní zvědavost přerůstá v posedlost…

            Máme tu další knihu od Stephena Kinga a na nějakou dobu poslední. Tuto knihu podle mého mínění nejlépe vystihuje slovo šílenost. Ale je to dobrá šílenost. Máme tu záhadné auto a spoustu policistů, kteří mají obavy, s čím auto opět přijde. Důraz je kladen i na to, že buick je něco, o čem ví, že tam stále je, ale nemohou se jím pořád zabývat. Všichni z nich mají své vlastní problémy a starosti a buick tam stále vyčkává na vhodnou příležitost, kdy opět rozpoutat chaos.

            Kniha mě na několika místech skvěle pobavila a ani jednou mě nenapadlo polemizovat nad tím, jestli takové auto může nebo nemůže existovat. Líbilo se mi i provedení, kdy se kniha odehrává ve dvou linií, TEĎ a TEHDY. Musím též vyzvednout i charaktery jako Sandy Dearborn, Arky Arkanian, George Morgan, Eddie Jacubois, Huddie Royer, Curt Wilcox a seržant Tony Schoondist. Nesmím ani opomenout Shirley a Pana Dillona. 

             Nemohu si pomoct, ale mám takový pocit, že tomu něco chybělo. Prostě šlo jen o pár lidí, kteří vyprávějí mladému klukovi o autu a pak je závěrečná část. Auto občas udělalo světelnou show, poslalo příšeru a konec. King hlavně sledoval vývoj postav a jejich reakce na danou situaci a v tom, jak víme je King mistr.

            Já jsem si to užil. A i přes to, že se skoro nic nestalo, a i přes velkou kritiku jiných čtenářů tomu dávám 80 %.           

Recenze: Revival od Stephena Kinga

Psal se říjen 1962 a malý šestiletý Jamie Morton si hrál s plastovými vojáčky, když mu do jeho života poprvé vstoupil Charles Daniel Jacobs. Jamie ho později nazval svou ,,pátou postavou'', protože jejich osudy se od té doby mnohokrát propletly. Jacobs, mladý metodistický kněz, si okamžitě získal srdce celého města, zvláště pak malého Jamieho. Jacobsovou velkou vášní už tehdy byla elektřina, kterou se zabýval ve svém volném čase, mnohdy jí též využíval při čtvrtečních večerech pro mládež.

O tři roky později přišla strašlivá nehoda, během níž zemřela Jacobsova manželka a syn. Kněz, zlomený žalem, při ,,plamenném kázání'' proklel Boha a jako zlomený muž odešel z města.

Jamie hledal něco, čím by vyplnil prázdnotu po Jacobsově odchodu a začal hrát na kytaru. Byl to nadějný doprovodný kytarista, který si vždy našel nějakou práci. Ale jak už to tak bývá, stal se z něj narkoman.

Po letech se opět setkávají. Jacobs se nevyrovnal se svou ztrátou a jeho vášeň pro elektřinu se mění v posedlost. Začal se zabývat něčím nebezpečným, něčím co nazývá ,,tajná elektřina.''

!!Rád bych vás varoval, abyste nečetli úryvek z knihy, který se nachází na vnitřní straně obálky. Okamžitě víte, kam děj směřuje.!!

Tato kniha byla pro mě již třetím románem od Stephena Kinga. Po Carrie a Běhu o život to byla opět velká změna ale rozhodně žádné zklamání.

S Jamiem Mortonem, hlavním hrdinou Revivalu, prožíváme na tři sta stranách všechny zásadní události v jeho životě. Od svého prvního setkání se svojí pátou postavou života, jeho první lásku, hraní v kapele, drogovou závislost, až po finále, které je pro čtenáře překvapivé a rozhodně ho donutí přemýšlet o životě (zároveň je finále prý poklonou samotnému H.P. Lovecraftovi).

Stephen King opět neuvěřitelně dokázal zpracovat psychologii jednotlivých postav. Jejich chování bylo uvěřitelné a jejich jednání naprosto přirozené. Autor do děje zakomponoval nejen historické trendy v hudbě, ale i vývoj postav. Každý z charakterů od Jamieho a jeho sourozenců, spoluhráčů z kapel až přes Jacobse se změnil. Někdo k lepšímu, někdo k horšímu. Možná, že to nejdůležitější není v ději, ale hlavní je změna sebe sama. Proto se mi tato kniha tolik zalíbila.

Někde jsem četl, že i sám King si prošel drogovou závislostí, hrál v kapele a jako mladý byl u metodistické církve. To mu možná pomohlo napsat tuto knihu.

Já jsem se skvěle bavil a bylo mi líto, když to skončilo.

Dávám 85%. 

Galerie obálek